Červenec 2016

Myslivecký orgasmus. (4. díl)

6. července 2016 v 21:41
Bořek měl pravdu, netrvalo ani deset minut a prasečí rodinka se vrátila. Vychutnávala jsem si to noční myslivečkování, ale hlavně Bořka, kterého jsem s úžasem pozorovala. Zatímco on seděl na dřevěné lavici skoro bez hnutí, já každou chvilku poposedala, protože lavice byla vysoká, úzká a jestě ke všemu jsem nedosáhla nohama na podlahu. Nejsem rozmazlená, ale docela jsem trpěla.
Po půlnoci se začal Bořek balit. Když jsem vstala, zadek mě bolel tak, že jsem myslela, že na něm mám přitlučený celý posed. Čekala jsem, až od Bořka dostanu pokyn, že mám vyjít na plochu před žebříkem. Bořek naznačil a já vyšla do tmy. Zašeptal: "Můžeš dolů a drž se zábradlí." Koukla jsem do tmy a hlavou mi proběhla otázka, jestli mám lézt čelem k žebříku nebo to sejít jako schody. Buď si při pádu odřu ksichtík a nebo zadek. Zvolila jsem zadek a rozhodla se sejít žebřík schodově. Už první krok dolů, byl hazard. Stoupla jsem na okraj paty a jen tak tak, že jsem nepřistála až dole. Ruku jsem položila na zábradlí a jak jsem vybírala rovnováhu, nechybělo moc a přetočila jsem se přes něj. Možná bych skokem přes zábradlí udělala na Bořka dojem. Doufám, že mě nepozoroval, protože jsem vypadala jako sebevrah, jak jsem se klátila při sestupu dolů. Když Bořek slezl dolů, obešel mě a vyrazil k autu. Následovala jsem ho tmou mezi stromy. Snažila jsem se šlápnout na stejné místo jako on, ale ani jednou se mi to nepovedlo. Zatímco Bořek šel jistým krokem, můj běh za ním připomínal chůzi řádně nameteného opilce. Klátila jsem se ze strany na stranu a vybírala rovnováhu.
V autě jsem se otočila k Bořkovi a řekla, že mu děkuji, že to byl nádherný večer a jako bonus jsem mu vlepila pusu.

Musím přiznat, že to byl "velmi" vzrušující večer a prožila jsem MYSLIVECKÝ ORGASMUS.

Jen mám před Bořkem malé tajemství. Nepřiznala jsem se, že jsem skoro týden nemohla udělat krok bez bolesti. A to jsem si myslela, že mě bude bolet zadek!

Myslivecký orgasmus. (3. díl)

2. července 2016 v 20:12
...Následovalo dlouhé temné ticho. Bořek v předklonu pozoroval okolí. Přestala jsem mít nemravné myšlenky a poslouchala šum lesa. Chvílemi vykoukl měsíček a paseka byla osvícena jako cirkusové šapito. Výjev to byl přímo pohádkový, skoro jsem nedýchala. V tom mě Bořek upozornil na zvuky, které přicházely z levé strany. Chvilku na to z lesa vyšlo šest mrňavých prasátek a vrhlo se na krmení, které tam Bořek navezl. Praskání a chrochtání se rozléhalo až k nám na posed. Bylo to strašně legrační. Bořek mi podal dalekohled s nočním viděním, takže jsem si čuníky pořádně prohlédla. Vše bylo fajn, až do té doby, kdy na mě přišlo kašlání. Začala jsem polykat a doufala, že to odezní. Neodeznělo, bylo to ještě horší. Bořek opřený o okno a pozorující čuníky, vůbec nevěděl, co se mu děje za zády. Pořád jsem se snažila nezakašlat. Oči mi slzely a z nosu mi tekla nudle. Nevím, jak dlouho se mi dařilo takhle trpět, ale nakonec jsem to vzdala. Zašeptala jsem k Bořkovi "promiň", pusu mu zabořila do zad, zakašlala a vyplašila čuníky. Ale ta úleva! Ještěže byla tma a Bořek na mě pořádně neviděl, protože se mi určitě nudle táhla od nosu až na jeho záda. Zašmátrala jsem v kapse a vytáhla kapesník. Možná si Bořek myslel, že je mi to líto a brečím, protože se ke mě naklonil a ujistil mě, že se čuníci za chvilku vrátí...