Foťák s sebou neponesu!

18. října 2015 v 21:56
V polovině září mi maminka oznámila, že do našeho města zavítá její oblíbené slovenské duo (Ali a Marian Kotánovci) a nešťastně dodala, že taťka s ní na koncert jejích miláčků ,nechce jít. Udělala na mě víc než smutný oči a tak jsem se nabídla, že ji doprovodím. Téměř násilím mě donutila objednat lístky, ihned!!! Byly jsme rychlé a měly štěstí, třetí řada, místa 10 a 11, byla naše.
Koncert se blížil a já si dělala legraci z toho, že půjdu na koncert se senoiry a aby mě nikdo nepoznal, musím si sehnat paruku a tmavé brýle. Po maminčině námitce, že jsem praštěná, z její strany nastal tlak ohledně foťáku. Rázně jsem byla proti, ten s sebou neponesu. Už takhle se budu snažit být neviditelná a tahat s sebou foťák by bylo trapný.
A nastal "onen" den. Stály jsme před budovou, mamka natěšená a já šmírující. Pozorovala jsem fanoušky a byla překvapena, kolik mladých lidí na koncert přicházelo, i když senoirů byla většina. Když už jsme seděly v hledišti, z mé strany si přisedla paní kolem 70-ti let. Zřejmě myslela, že jsem taky fanynkou a začala mě zásobovat svými znalostmi. S maminkou si káply do noty. A jak se hlediště víc a víc plnilo, připadala jsem si jako v Jiříkově vidění. Všichni příchozí jakoby se znali a vesele mezi sebou komunikovali.
Přesně v 17:30 na podium přišlo Duo Jamaha, otec a syn. Musím přiznat, že "mladej" je fakt šoumen a hezounek. Jen co se představili, spustili jejich hity. Místo, abych pozorovala podium, lítala jsem pohledem v hledišti. Napadlo mě : Jsem sto let za opicema! A kdybych to neviděla, asi bych nevěřila. Paní, v řadě pod náma, vytáhla z tašky snad profi foťák. To by nebylo nic zvláštního, kdyby jí nebylo tak 75. Manželský pár v téže řadě si natáčel celý koncert. Z řad za námi neustále lítaly fotoblesky. A já trubka, nechtěla vyčnívat a udělat tak mamce radost. Tak jsem aspoň trapácky vytáhla mobil a taky fotila a natáčela. Koncert se rozjel a já se přidala k ostatním nadšencům a tleskala, až mě brněly ruce. I když tuto hudbu neposlouchám, koncert se mi líbil. A dokonce až tak, že jsem si doma celý večer pobrukovala jednu písničku pořád dokola.
Mamince jsem udělala radost. Koupila jsem jí polštářek a hrnek s fotem dua, ale nic nenahradilo to, že se maminka se svými miláčky vyfotila...
...a já taky! Mrkající


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama