Srpen 2015

Tak trochu sprostý pátek!

29. srpna 2015 v 21:00
Pátek se opravdu vyvedl. Bylo už skoro před koncem pracovní doby a my s Mončou stály u regálu s pastelkami a tužkami. Drbaly jsme zrovna o množství tužek, když na nás z druhé strany houkla šéfová Ivanka:
"Co tam děláte?"
Namítly jsme, že nejprodávanější tužky už jsou téměř v nulovém stavu a ty s barevnými obrázky tam neprodejně trčí. Obě jsme se s Mončou Ivanky zeptaly, zda ještě tužky objedná. Odpověď byla hlasitá a stručná:
"Nasrat, nic vám neobjednám!" pronesla naše slušná šéfová a pobaveně se smála.
Narozdíl od ní, my dvě jsme věděly, že v místnosti je mimo nás ještě poslední zákazník. Přesto jsme ji nevarovaly (já vím, jsme mrchy) a asi doufaly, že to bylo jediné sprosté slovo, které zazní.
"Co budeme dělat s těma barevnýma tužkama?" zeptala jsem se.
Ivča na nás koukala skrze regál, zakoulela očima, možná i vyplázla jazyk, aby nás pobavila a zvolala:
"Strčte si je třeba do prdele!"
Koukly jsme se Mončou na sebe a vybouchly smíchy. Ani nevím, která z nás Ivču upozonila, že ještě jeden zákazník stojí u pokladny. Radka, která zákazníka obsluhovala se ho zeptala: "Že jste nic neslyšel?" Pobavený muž ji prý ujistil, že ne.

Pozor na kolegyně potvory, které vás nechají se ztrapnit a ještě se o tom zmíní ve svém blogu!



Idiotská věta.

22. srpna 2015 v 21:22
Právě začíná námi nenáviděné období. Blíží se škola, rodiče shání pro svá dítka pomůcky a tak hojně navštěvují náš velkoobchod. Je to nápor na naše nervy a tělo. Po příchodu domů usínáme za všech situací. Ve vaně, u večeře, u televize a sex je zakázané slovo.
Už tento týden byl zkouškový. První nadšenci nás poctili se svými (většinou) nevychovanými ratolestmi. Vím, že vybírání aktovky nebo batůžku je pro školáčka důležitá věc, ale to se toho musí účastnit i babička s dědou?
Nejvíc ze všeho miluji slova rodičů: "Broučku, vyber si jaký batoh se ti líbí."
Dítko si vybere a v tom ho rodiče začnou přesvědčovat, že ten je ošklivý a před obličej mu začnou strkat jiné batohy a vnucovat je. Dítě drží křečovitě v ručkách již vybraný a nechce se ho vzdát. Někdy to končí pláčem dítěte, jindy vztekáním, v krajním případě se rodiče na dítě nakrknou, mezi sebou se ještě pohádají a vyhrožují dítěti, že nepůjde za trest do školy, pokud neposlechne.

Takže milí rodičové, pokud nás nechcete připravit o nervy a vaše dítě o těšení se do školy, tak už nikdy nevyslovujte tu idiotskou větu!

Past na hlavě.

16. srpna 2015 v 20:28
Tak jsme se všichni konečně dočkali deště a ochlazení. Zatímco venku je už příjemně, my budeme mít v práci ještě tropy, dokud se nám nepodaří udělat pořádný průvan a vyměnit blicí vzduch za čerstvý.
Poslední týdny jsme však s holkama netrpěly samy. Dokonce už i potkani z toho šíleli a dobrovolně páchali sebevraždu skokem do pastí. I když ne všichni byli tak odvážní. Jeden plyšák s dlouhým ocasem si to na poslední chvíli rozmyslel, ale nestačil před pastí zabrzdit, ta ho cvakla a on pak běhal s pastí na hlavě. No horor hadr!
Vůbec nechápu, proč k nám ty potvory chlupatý pořád lezou, když náš sortiment je papírenský. Možná to bude tím, že jsme holky k nakousnutí. Mrkající

Maxi posera.

4. srpna 2015 v 21:34
Máte rádi zvířátka? A jestli ano, tak všechna nebo jen určitá? Nám se v práci poštěstilo. Jedno malé se k nám nastěhovalo. Tedy aspoň doufám, že s sebou nepřitáhne celou familii a nezačne plodit jednoho parchanta za druhým. Je to velmi čistotný tvoreček. Dnes mi Radka oznámila, že nám vlezl do umyvadla, zřejmě, aby se očistil a přitom nám ho těma svýma mrňavýma hnátama zašpinil. Ještě jsem neprozradila, že se jedná o potkana a s holkama jsme ho pojmenovaly Dulík, ale voláme na něj "ty hajzle"! Když jsem ho uviděla poprvé, málem jsem srazila Monču z kovových schůdků.
Třásla jsem jimi a křičela: "Vidělas´ho? Je velkej skoro jako člověk!"
Nevím, čím to je, ale to, čeho se bojím, mi mé oči promítnou v jiném rozměru. A tak pavouček velikosti špendlíkové hlavičky, naroste do velikosti tarantule.

No ještě, že se nebojím penisů! Smějící se

Prasečí týden.

2. srpna 2015 v 21:21
Skoro po měsíci jsem vylezla před baráček na zahrádku, abych vyrvala tu trošku plevele. Půda je suchá, tvrdá a téměř nedobytná, takže mé šťourání v záhonu se podobalo znásilňování.
Dusno a sluníčko, které občas vykouklo z poza mraků, úplně změnilo můj vzhled. Bledý obličej se mi proměnil v rudý ksicht, který připomínal červenou na semaforu. Jakmile jsem se narovnala nebo postavila, ptáci letící kolem mě, se zastavovali v letu. Po zádech mi závodily čůrky potu. Cílem byla gumička od kalhotek. Lidově řečeno, spotila jsem se jako prase!

A podle předpovědi počasí, budu prasetem celý následující týden.