Vichřicové blitíčko.

13. dubna 2015 v 20:53
Bylo krásné letní počasí, hnusné vedro k padnutí. Na prázdninách u mě byly neteřinky. Hlavní hrdince tohoto příběhu, Karolínce, mohlo být tak 11 let. Jak už jsem poznamenala, bylo neskutečný vedro ... A to takový, že se mi v těle málem rozpouštěl tuk a věřte, že ho nemám zrovna málo. A jak se u takových veder stává, objeví se i bouřka.
Večer začal hezky, udělaly jsme si s holkama večeři, povídaly si, pak koukly na telku a když Maruška začala usínat, uložila jsem ji i Karolínku k sobě do postele. Sama jsem se natáhla na gauč v obýváku a usnula.
Vzbudila mě bouřka a to neskutečná. Foukal tak silný vítr, že mi voda tekla přes okna do bytu. Běžela jsem pro ručníky a cpala je k oknům, abych zastavila ty proudy vody. Obě děvčata seděla na posteli a brečela, že se bojí. Nevěděla jsem, co dřív. Běhala jsem po bytě od okna k oknu jako kdyby mě proháněl průjem a do toho jsem utěšovala ty dvě řvoucí osůbky. Ani nevím, jak to trvalo dlouho, ale když bylo po bouřce, byla jsem vyřízená. Uložila jsem Karolínku s Maruškou, sama padla na gauč a během chvilky usnula.
Z krátkého spánku mě vzbudil hlas Karolínky: "Teto, já bleju!" Během vteřiny jsem byla na nohách a vtrhla do ložnice. Rozsvítila jsem a uviděla něco strašnýho. Karolínka seděla na posteli a zvracela do peřiny, z které si udělala něco jako lavor. Vedle seděla Maruška, brečela a křičela na Karolínku, ať vypadne z postele. Když jsem se ke Káje přiblížila, hodila další dávku hnusu k těm předešlým. Doběhla jsem pro kbelík a vzala tu "nablitou peřinu" tak, abych ten nechutný obsah nevylila na zem. Ještě ve dveřích jsem se otočila a zeptala se: "Kájí, kde máš rovnátka?" To ubrečený, zničený, poblitý dítě, ukázalo svou poblitou ručkou, na tu nablitou peřinu. Nechtějte vědět, co se mi v tu dobu honilo hlavou. Vyběhla jsem ven na dvorek k sudu, který byl plný vody. Rozevřela jsem peřinu a dívala se na něco, co vypadalo jako rozmixovaný lečo. A v tom mám hledat ta zatracená rovnátka? Musela jsem strčit ruku do tý teplý odpornosti a hledat. Než jsem tu malou věc za pět tisíc našla, vydávala jsem zvuky, jako když se dáví zvíře. Potom jsem peřinu hodila do sudu a vymáchala ji. Sama sebe musím pochválit za to, že jsem byla tak statečná a nepoblila se taky! S vyplazeným jazykem
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naomi Naomi | 19. dubna 2015 v 16:22 | Reagovat

Jsi moooc statečná! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama