Duben 2015

Dieta je slovo nemravné.

26. dubna 2015 v 21:01
Zatím jsem práskala drby jen na členy rodiny a tak si myslím, že bych měla sáhnout i do jiných vod. Smějící se

Již sedmnáctým rokem dělám v jedné firmě se super holkama. Velitelka se jmenuje Ivanka a mé kolegyně Monča a Radka. Zavzpomínám pár let zpátky. (rok 2009)
Začal nám nový rok a my oslavovaly inventůru, kterou jsme přežily ve zdraví a bez újmy na výplatě. Naše oslavy se projevují tzv. "hezkým dnem". To nejdřív slintáme nad červeným papírem, kterému by se dalo říkat orgasmový jídelníček, protože při výběru jídel prožíváme slast. Poté následuje čas utrpení, protože netrpělivě očekáváme, až nám bude nášup doručen. Dalším bodem jsou závody v běhu ke stolu. Kdo vyhraje, má právo vybrat si jako první, příbor. Když je žrací náčiní rozděleno, usedáme ke stolu. To, jaké je jídlo kvality, se pozná podle hlučnosti u stolu. Pokud je jídlo vynikající, panuje mezi námi ticho. To proto, že ruka nestíhá plnit naše kulaté tlamičky. V té chvíli to u stolu vypadá jako na sjezdu křečků. V čele stolu sedí Ivanka, která si nás, své zaměstnankyně, vybrala podle postavy a chuti k jídlu. Slovo "dieta" je přísně zakázáno a považováno za nemravné. Jen sama velitelka občas zavtipkuje a pro naše pobavení drží dietu v řádu několika hodin. Poté následují oslavné hody, že velitelka přežila anorektické období a stůl se zaplní všelijakými dobrotami.
Aby to ale nevypadalo, že se u nás ve firmě pracuje jen formou přežvykování a vysedávání u plného stolu, vrhnou se boubelky mezi regály, kde vykazují různé činnosti. Monča se snaží svým tělem zdemolovat všechny nákupní vozíky ve své blízkosti a protože je obdivovatelka tetování, vytváří si ho sama nárazy svého těla do tvrdých materiálů. Radka ráda plave a tak se vyválí v každé louži, která se vyskytne na podlaze při vytírání. Abychom si i my vychutnaly její vodní vášeň, tak před skokem do kaluže vody, vytváří tělem zvláštní figury. Já jsem zase blázen do dřeva. Vrhám se na palety,na kterých dostáváme zboží, předstírajíc pád a druhou stojící paletu beru při pádu s sebou.
Jsme holky k pohledání, jedna lepší než druhá, ale když je třeba vzít za práci, ničeho se nebojíme a s nasazením vlastních údů i života, se vrháme do jakékoli činnosti. Od obsluhování šílených zákaznic, jako jsou např.učitelky, až po vytírání naší měsíc nemyté podlahy. Tento článek jen ve zkratce přiblížil nás "ženy za pultem".

Vichřicové blitíčko.

13. dubna 2015 v 20:53
Bylo krásné letní počasí, hnusné vedro k padnutí. Na prázdninách u mě byly neteřinky. Hlavní hrdince tohoto příběhu, Karolínce, mohlo být tak 11 let. Jak už jsem poznamenala, bylo neskutečný vedro ... A to takový, že se mi v těle málem rozpouštěl tuk a věřte, že ho nemám zrovna málo. A jak se u takových veder stává, objeví se i bouřka.
Večer začal hezky, udělaly jsme si s holkama večeři, povídaly si, pak koukly na telku a když Maruška začala usínat, uložila jsem ji i Karolínku k sobě do postele. Sama jsem se natáhla na gauč v obýváku a usnula.
Vzbudila mě bouřka a to neskutečná. Foukal tak silný vítr, že mi voda tekla přes okna do bytu. Běžela jsem pro ručníky a cpala je k oknům, abych zastavila ty proudy vody. Obě děvčata seděla na posteli a brečela, že se bojí. Nevěděla jsem, co dřív. Běhala jsem po bytě od okna k oknu jako kdyby mě proháněl průjem a do toho jsem utěšovala ty dvě řvoucí osůbky. Ani nevím, jak to trvalo dlouho, ale když bylo po bouřce, byla jsem vyřízená. Uložila jsem Karolínku s Maruškou, sama padla na gauč a během chvilky usnula.
Z krátkého spánku mě vzbudil hlas Karolínky: "Teto, já bleju!" Během vteřiny jsem byla na nohách a vtrhla do ložnice. Rozsvítila jsem a uviděla něco strašnýho. Karolínka seděla na posteli a zvracela do peřiny, z které si udělala něco jako lavor. Vedle seděla Maruška, brečela a křičela na Karolínku, ať vypadne z postele. Když jsem se ke Káje přiblížila, hodila další dávku hnusu k těm předešlým. Doběhla jsem pro kbelík a vzala tu "nablitou peřinu" tak, abych ten nechutný obsah nevylila na zem. Ještě ve dveřích jsem se otočila a zeptala se: "Kájí, kde máš rovnátka?" To ubrečený, zničený, poblitý dítě, ukázalo svou poblitou ručkou, na tu nablitou peřinu. Nechtějte vědět, co se mi v tu dobu honilo hlavou. Vyběhla jsem ven na dvorek k sudu, který byl plný vody. Rozevřela jsem peřinu a dívala se na něco, co vypadalo jako rozmixovaný lečo. A v tom mám hledat ta zatracená rovnátka? Musela jsem strčit ruku do tý teplý odpornosti a hledat. Než jsem tu malou věc za pět tisíc našla, vydávala jsem zvuky, jako když se dáví zvíře. Potom jsem peřinu hodila do sudu a vymáchala ji. Sama sebe musím pochválit za to, že jsem byla tak statečná a nepoblila se taky! S vyplazeným jazykem

"Vojela" mě fretka.

10. dubna 2015 v 21:55
Z toho, co jsem doposud napsala, to vypadá, že jsme tak trochu "nemravná a zvrhlá" rodina. Ale myslím, že v tom nejsme sami. Je to minimálně deset let zpátky, kdy mi zavolal kamarád Zbynďa, jestli se může zastavit na kafe. Byla jsem ráda, je to člověk, se kterým se dá mluvit na jakékoli téma.
Už když přišel, zdál se mi nějaký přešlý. Kafe míchal skoro pět minut, než řekl první větu: "Strašně jsme se pohádali s Helčou". Jako správná kamarádka jsem ho politovala a pak se zeptala "proč". Odpověď byla stručná a hodně překvapivá: "Vojela mě fretka!" Asi jsem koukala jako blázen, protože hned dodal: "Málem." I tak jsem nechápala. A hlavně mi nějak mozek nebral, proč se pohádal s Helenou a co to má společného s nějakou fretkou.
Potom mi povyprávěl, co se mu stalo. Helena se nastěhovala před měsícem spolu se svým zvířecím miláčkem, fretkou Kikinkou. Společné soužití se mu líbilo, vše klapalo, až do včerejší noci. Byli s Helčou na večeři a potom si užili vášnivou noc. Usnuli vyčerpaní a nazí. Zbynďu v noci vzbudil známý pocit a pomyslel si: ta Helča je hodná, ani mě nevzbudí. Sáhl pod peřinu a místo Heleny nahmátl tu chlupatou "skoromyš". Vzbudil Helenu a křičel na ni, že se mu ta malá bestie uhnízdila na koulích a že ji doma nechce. Potom se s Helenou pohádali.
Bylo mi ho líto, ale ta představa nadržený fretky, mě rozesmála. Ještě chvíli jsme to spolu probírali a nakonec jsme se tomu srdečně zasmáli. Když šel Zbyněk ode mě domů, koupil cestou kytku. Omluvil se Heleně a zároveň ji poprosil, jestli by fretka noc nemohla trávit v kleci.

Fascinace genitální oblastí..

8. dubna 2015 v 18:29
Přemýšlela jsem, zda se dá fascinace "genitální oblastí" dědit. Ale zřejmě to máme tak dané, že se začínáme pozorovat již v útlém dětství. Neteř Maruška pozorovala druhé a její maminka, moje sestra, sebe. Mám na to svědectví naší maminky a babičky. Šly s Maruškou (mou sestrou, tehdy tříletou) na procházku. Prý bylo krásné letní počasí a Maruška na sobě měla krátké šatičky. Všude plno lidí a Maruška se ozvala, že potřebuje "čůrat". Maminka ji odnesla ke kanálu, že ji dá na něj vyčůrat. Určitě vsichni víte, jak se zvedají malé holčičky, aby si nepočůraly oděv. Tak maminka stála v předklonu, držíc "Marušku, která měla radost, že se "proudem" trefuje na kanál. A pak se to stalo. Maruška nadšeně a téměř křičíc, zvolala: " Juu, mami, to mám ale velkou pindu!"
Dodnes se tomu doma smějeme a když nad tím teď přemýšlím... Fascinace "genitální oblastí" je dědičná!!! PROMIŇ, MARUŠKO! Smějící se


Koupelnové šmírování.

7. dubna 2015 v 18:39
Ráda se povaluji ve vaně. Miluji horkou vodu, s voňavou pěnou a když je úplné ticho, nemá to chybu. A teď si představte, jak se vám do koupelnového soukromí vetře, tehdy tříletá Maruška. Ležíte ve vaně, hlavu ponořenou ve vodě, posloucháte praskání šamponových bublinek a znenadání máte pocit, jako by vás někdo tahal za bradavky a přitom se vás nikdo nedotýká. Otevřete oči a u vany stojí ten malý koupelnový šmíráček a dívá se vám na hrudník. Ani nestačíte zareagovat a to mrně řekne: "Teto, já bych chtěla taky takový prsíčka jako máš ty." Přitom mi pořád zírá na prsa, jakoby z nich měl co chvíli začít prýštit "mléčný nektar". Vyženete ji z koupelny se slovy, že ji volá babička a opět se ponoříte do vody a pokračujete v lenošení.
A po chvíli zase ten divný pocit. Maruška stojí opět u vany a tentokrát mi hledí do rozkroku. V očích nepřítomný a zároveň upřený výraz zvaný "doblba". Po slovech: "Teto, ty máš tak hezkou pipinku." jsem zařvala co mi hlasivky stačily: "Vezměte si někdo tu malou!"
Při představě, že by mě znovu mohla okukovat ta malinká úchylačka, jsem radši vylezla z vany a ukryla "prsíčka a pipinku" do županu.
Dnes už Maruška holky v koupelně nešmíruje. Brzy jí bude osmnáct a pipinky jí už nepřijdou tak zajímavé jako pindíci.


Tření tělo o tělo.

6. dubna 2015 v 21:17
Maruška s Tomášem se od nás odstěhovali do osmdesát kilometrů vzdálené vesničky. Začalo se mi stýskat. Ten prcek mi vážně chyběl. S Maruškou jsem prožila celé těhotenství a když se malá narodila, bylo to takové moje "falešné mateřství". A pak najednou bylo moje "falešné miminko" pryč. V tu dobu ani žádný chlap v dohledu, který by ve mě vytvořil to moje "pravé miminko". Můj život se omezil jen na práci a z práce rovnou domů. Zatím co já měla vztahový půst, ti dva odstěhovalci se o sebe s láskou a vášní třeli tak silně, až jiskry lítaly. A tak se jedné vášnivé noci stalo, že se jedna jiskra uhnízdila na tom správném místě. Dnes jí říkáme malá Maruška.
Vím, že jsem početí popsala trochu jako fantasy, ale kdyby početí jiskrou fungovalo, tak mi věřte, že bych obíhala svářeče při práci a doufala, že se nějaká ta jiskra odrazí od kovové trubky, padne na mě a já budu šťastná nastávající maminka.


Zjištění o vagíně.

5. dubna 2015 v 17:08
Šest měsíců po Maruščině svatbě s Tomášem, se náš rodinný klan rozrostl o dalšího člena. Nebo spíš členku. Karolínka byla sladké miminko. Když to miminko dosáhlo zhruba čtyř let, začalo se pozorovat a tak přišlo na neskutečný objev. Stalo se to při koupání, když se Karolínka cachtala ve vaně. Ráda jsem pozorovala tu malou osůbku, jak se "důkladně" myje. Nevynechala jediné místo na svém mrňavém tělíčku a tvářila se u toho strašně důležitě. A při jedné mycí procedůře na to přišla. Z vany zavolala na dědečka. Když dědeček přišel do koupelny, Karolínka úplně vážně pronesla: "Děděčku, víš, že mám v pipince jazýček"? Takže, milé dámy, žádný klitoris, ale jazýček! Usmívající se


I skvělá sestra se projeví jako mrcha.

4. dubna 2015 v 16:27
S klukama jsem to měla trochu složitější. S pocitem ošklivého káčátka jsem se prodírala celá léta. Navíc kluci co chtěli mě, tak já nechtěla je a naopak. Tak si představte, jakou ránu mi zasadila má mladší sestra, když doma oznámila, že je těhotná a že se bude vdávat. Mrcha! Sebrala mi to výsadní právo "prvorozené", vdát se jako první. Asi znáte tu pověru, že jestli se vaše mladší sestra vdá dřív než vy, zůstanete na ocet. Už dvacet let tomu věřím. Sice mám dlouholetého přítele, ale ten zlatý kroužek na prstu ne!!!


Komu jsem podobná?

4. dubna 2015 v 0:53
Není pochyb, že mě v porodnici nevyměnili. Čím jsem starší, tím jsem podobnější mamce. Já to tak sice nevidím, ale říkají to ostatní. Hlavně taťka, ten prohlásil, že když jdeme s mamkou vedle sebe, jsme jedna jako druhá.
Vzpomínám na jedno odpoledne, kdy jsme se sešli s rodiči u babičky (od taťky). Babi mívala období, kdy vytáhla ze skříňky krabici s fotkama a "nutila" nás, si je prohlížet. A tak jsme narazili na fotku, která byla pořízena k mým čtvrtým narozeninám. Stojím u dortu v bílých šatečkách a v obličeji trošku debilní výraz. Babi mi fotku podala. Zadívala jsem se na ni a s povzdechem řekla: "Tady na tý fotce jsem pěkně hnusná." Po chvilce ticha jsem dodala: "Babi, víš, že jsem ti tu podobná?" Aniž by mi došlo, co jsem vlastně vypustila z pusy, jsem jí fotku podala a ta zmizela mezi ostatními papírovými ksichty. Tak dodnes nevím, jestli jsem hezká po mamce nebo ošklivá po babičce, když jsem vlastně podobná oběma.

Seznámení

2. dubna 2015 v 18:51
Jmenuji se Mirka a jsem úplně obyčejná ženská. Asi bych vám měla o sobě něco říct, ať víte, s kým máte tu čest. Vezmu to od dětství. Byla jsem bezproblémové dítě "peckoidního" typu. Kam mě posadili, tam mě našli. Prostě jako pecka. I když jako pecka jsem zase nevypadala. Docela hezká holka se zelenýma očima. Co na mě nebylo zrovna k sežrání, byly vlasy. Na hlavě se mi rodilo něco nepoddajného, až zvířecího. To jsem si odvodila od toho, co mi říkala maminka: "Ty máš ty vlasy vzadu jako slepice prdel".
Pubertou jsem taky prošla celkem v poklidu. Snad jediná vada na kráse, byl můj téměř plochý hrudník. Ostatní holky se chlubily svými vyrašenými čudlíky, jen já měla hrudník jako razítko na dvojtečku. Nevím, jestli to bylo závistí nebo se mi splašil nějaký růstový hormon, který se mi usadil na dvojtečkách, ale během dvou let jsem se mohla pyšnit podprsenkou číslo 5. Pyšnit v uvozovkách, dodnes se za svou "přednost" stydím.
Musím zmínit sourozence, svou milovanou sestru Marušku. Často vzpomínáme na dětství a na ptákoviny, co jsme spolu vyváděly. Například jsme nebyly líné za mrazivého rána vstát z vyhřáté postele, v šest hodin ráno, natáhnout si brusle na nohy a vplout na zledovatělý dvorek u našeho domku. Rodiče už byly v tu dobu v práci a my byly mistryně světa v krasobruslení....