Super dovča!!!

12. července 2017 v 19:31
Již druhý týden si užívám báječné dovolené. Jsem strašně ráda, že můžu být doma a žádné plány mi nevyšly. I počasí mi přálo. Kdo by v těch tropických vedrech nebyl šťastný, že se místo koupání v bazénu, cachtá ve vlastním potu. Největší radost mi udělal Bořek. Přála jsem si výlet do pražské Zoo a světe div se! Jsem tak šťastná, že to Bořek oddaluje. Chce zřejmě upevnit mé těšení na výlet
"v nedohlednu".
Než se Bořek rozhoupe a uzná, že jsem už dostatečně "vytěšená", rozhodla jsem se těch několik dní zabavit sama. Jsem sice už velká holka, ale hru na krtečka jsem uskutečnila dokonce dvakrát. Do kyblíčku jsem hodila nářadíčko, do ruky popadla hrabičky a šla na zahrádku vyrvat plevílek, který tam roste, aby měl krteček radost. V zápalu krtečkování jsem uvažovala o transformaci na žížalu. Sluníčko mi pralo do hlavy tak silně, že jsem nebyla daleko od toho, padnout ksichtem do záhonu.
Dalším krokem ke zkrácení doby čekací, byl sport. Doma jsem si vyrobila překážkovou dráhu s různými úkoly. Startovací pistoli mi nahradilo zapnutí čudlíku na rádiu. Vyběhla jsem po kovových schůdcích do výšky, abych se dostala ke garnýži nad okno, sundala záclony, slezla po schůdcích dolů… dál to určitě popisovat nemusím.

Myslím, že už je ten správný čas dát Bořkovi najevo, že už jsem přetěšená do aleluja a je na čase jednat!
Buď Zoo nebo stávka!!!
 

Frontální sex.

15. října 2016 v 20:46
Jsem člověk, který nemá rád davy lidí. Přesto jsem v jednom člověčím roji stála, hledíc do výšky a snažíc se zahlédnout poslední patro budovy. Nebylo se kam hnout, chodník před budovou byl plný netrpělivých lidí. Já kupodivu byla úplně v klidu. Prohlížela jsem si postavy kolem sebe a v duchu hodnotila jejich oblečení. Já na sobě měla kalhotový kostým, boty na nižším podpatku a přes rameno kabelku. Vím, že bych se sama chválit neměla, ale fakt mi to seklo. Být chlap, tak se pozvu na rande.
Z pozorování mě vyrušil ženský hlas: " Prosím vás, na co tady všichni čekáte?"
"Na frontální sex!" odpověděla jsem.
Paní řekla "aha" a pokračovala v chůzi.
Potom jsem zaslechla smích... a probudila se. Ten sen mě tak pobavil, že jsem se ze spaní smála nahlas. Jen mě mrzí, že jsem tělesně nezjistila jaký ten "frontální sex" vlastně je.

Prdík do dlaně!

1. srpna 2016 v 21:10
Rodiče mě poprosili, jestli bych jim nepohlídala jejich psí slečnu Žerdu. Tu malou zrzavou potvůrku hlídám ráda a ta malá divoška aspoň rozveselí mou psí babičku.
Když jsem přišla k rodičům, hned se ta malá potvora na mě vrhla a jak jsem ji vzala na ruku, opusinkovala mi celý obličej. Prohodila jsem pár slov s rodiči, pak si na jednu ruku hodila tu divošku, abych druhou ruku měla volnou na odemykání a otevírání dveří. Abych to popsala přesněji, rozkročmo mi seděla v dlani a tělo si položila na mé předloktí. Rozloučila jsem se s rodiči a šla domů. Kráčela jsem po ulici, když mi v dlani něco zadunělo. Koukla jsem na Žerdu a jako by mi měla rozumět, jsem pronesla: " No ty máš ale prdíky!" Ještě jsem se nahlas zasmála a dala Žeryndě pusu na ouško. Bydlím ve stejné ulici jako rodiče a tak jsem během minutky doma. Odemkla jsem vrátka, otevřela je a v tom mi na tričku přistálo takový to bílý čmejří ze stromu. Zavřela jsem vrátka, Žerdu položila na zem a rukou, na které mi seděla, jsem začala z trička sundavat máváním ruky ten bílý bordel. V tom mě zarazil neskutečný smrad. Sakra, šlápla jsem někde na nějaký bobek. Prohlídla jsem si boty a ty byly bez poskvrnky. Pak mi oko padlo na mě ... Na mé triko! Měla jsem ho na prsou celý od "hovna". Ta malá mrcha mi prdla do dlaně a vypustila "hnědáka" a já si ho pěkně rozmazala na triku.
Teď už si dám pozor, až mi zase někdy zatroubí do dlaně!
 


Myslivecký orgasmus. (4. díl)

6. července 2016 v 21:41
Bořek měl pravdu, netrvalo ani deset minut a prasečí rodinka se vrátila. Vychutnávala jsem si to noční myslivečkování, ale hlavně Bořka, kterého jsem s úžasem pozorovala. Zatímco on seděl na dřevěné lavici skoro bez hnutí, já každou chvilku poposedala, protože lavice byla vysoká, úzká a jestě ke všemu jsem nedosáhla nohama na podlahu. Nejsem rozmazlená, ale docela jsem trpěla.
Po půlnoci se začal Bořek balit. Když jsem vstala, zadek mě bolel tak, že jsem myslela, že na něm mám přitlučený celý posed. Čekala jsem, až od Bořka dostanu pokyn, že mám vyjít na plochu před žebříkem. Bořek naznačil a já vyšla do tmy. Zašeptal: "Můžeš dolů a drž se zábradlí." Koukla jsem do tmy a hlavou mi proběhla otázka, jestli mám lézt čelem k žebříku nebo to sejít jako schody. Buď si při pádu odřu ksichtík a nebo zadek. Zvolila jsem zadek a rozhodla se sejít žebřík schodově. Už první krok dolů, byl hazard. Stoupla jsem na okraj paty a jen tak tak, že jsem nepřistála až dole. Ruku jsem položila na zábradlí a jak jsem vybírala rovnováhu, nechybělo moc a přetočila jsem se přes něj. Možná bych skokem přes zábradlí udělala na Bořka dojem. Doufám, že mě nepozoroval, protože jsem vypadala jako sebevrah, jak jsem se klátila při sestupu dolů. Když Bořek slezl dolů, obešel mě a vyrazil k autu. Následovala jsem ho tmou mezi stromy. Snažila jsem se šlápnout na stejné místo jako on, ale ani jednou se mi to nepovedlo. Zatímco Bořek šel jistým krokem, můj běh za ním připomínal chůzi řádně nameteného opilce. Klátila jsem se ze strany na stranu a vybírala rovnováhu.
V autě jsem se otočila k Bořkovi a řekla, že mu děkuji, že to byl nádherný večer a jako bonus jsem mu vlepila pusu.

Musím přiznat, že to byl "velmi" vzrušující večer a prožila jsem MYSLIVECKÝ ORGASMUS.

Jen mám před Bořkem malé tajemství. Nepřiznala jsem se, že jsem skoro týden nemohla udělat krok bez bolesti. A to jsem si myslela, že mě bude bolet zadek!

Myslivecký orgasmus. (3. díl)

2. července 2016 v 20:12
...Následovalo dlouhé temné ticho. Bořek v předklonu pozoroval okolí. Přestala jsem mít nemravné myšlenky a poslouchala šum lesa. Chvílemi vykoukl měsíček a paseka byla osvícena jako cirkusové šapito. Výjev to byl přímo pohádkový, skoro jsem nedýchala. V tom mě Bořek upozornil na zvuky, které přicházely z levé strany. Chvilku na to z lesa vyšlo šest mrňavých prasátek a vrhlo se na krmení, které tam Bořek navezl. Praskání a chrochtání se rozléhalo až k nám na posed. Bylo to strašně legrační. Bořek mi podal dalekohled s nočním viděním, takže jsem si čuníky pořádně prohlédla. Vše bylo fajn, až do té doby, kdy na mě přišlo kašlání. Začala jsem polykat a doufala, že to odezní. Neodeznělo, bylo to ještě horší. Bořek opřený o okno a pozorující čuníky, vůbec nevěděl, co se mu děje za zády. Pořád jsem se snažila nezakašlat. Oči mi slzely a z nosu mi tekla nudle. Nevím, jak dlouho se mi dařilo takhle trpět, ale nakonec jsem to vzdala. Zašeptala jsem k Bořkovi "promiň", pusu mu zabořila do zad, zakašlala a vyplašila čuníky. Ale ta úleva! Ještěže byla tma a Bořek na mě pořádně neviděl, protože se mi určitě nudle táhla od nosu až na jeho záda. Zašmátrala jsem v kapse a vytáhla kapesník. Možná si Bořek myslel, že je mi to líto a brečím, protože se ke mě naklonil a ujistil mě, že se čuníci za chvilku vrátí...

Myslivecký orgasmus. (2. díl)

29. června 2016 v 21:39
... A v tom stál přede mnou v celé své dřevěné kráse. Posed vypadající jako kadibudka na čtyřech vysokých dřevěných nožkách. Bořek už šplhal po žebříku a já stála pořád dole, snažíc se dostat svůj dech do normálu. Žebřík byl dostatečně nakloněný, tak jsem usoudila, že výlez bych mohla zvládnout bez ostudy. V duchu jsem si řekla "holka to dáš" a začala lézt vzhůru. Zatímco já šplhala po žebříku, odemkl Bořek visací zámek na dveřích a vstoupil dovnitř. Následovala jsem ho a vešla do stísněného prostoru. Vpravo dřevěná lavice a vlevo otevírací prosklené úzké okno. Prostě myslivecký luxus. Sedla jsem si hned u dveří a pozorovala Bořka. Ten otevřel okno, položil dalekohledy na vnitřní parapet okna a už pozoroval okolí. Chtěla jsem taky vypadat myslivecky, tak jsem začala taky pozorovat.... Netrvalo to ani moc dlouho a stál tam. Srnec jako vymalovaný. Loktem jsem strčila do Bořka a ukázala k lesu. Chtělo se mi křičet štěstím, že JÁ jsem ta, kdo ho první uviděl. S otevřenou pusou jsem si vychutnávala tu nádheru. Ani jsem nečekala, že mě to tak dostane. Když jdete do zoologický, tak víte, že tam srnce uvidíte. Ale na "čekaný" není jisté nic. Bořek mi podal dalekohled, abych se mohla pokochat.
Stmívání se brzy přehouplo ve tmu. Venku začal nepříjemně foukat vítr, který pohupoval posedem a my s Bořkem seděli pořád bez jediného slova. Srnec mezitím odešel a jak jsem pořád pokukovala do tmy, začala jsem mít hříšné myšlenky. Prohlížela jsem uvnitř posed a přemýšlela jestli by TO tam šlo dělat. Bořek si toho všiml a bohužel si to špatně vysvětlil. Naklonil se ke mě a do ucha mi zašeptal: "Neboj, posed je jištěnej lanem ke stromu". Kývla jsem, že rozumím. Připadala jsem si najednou zvrhle. Bořek se rukama opřel o okno a já mu očima vypalovala do zátylku slovo "sex"....

Myslivecký orgasmus. (1. díl)

26. června 2016 v 17:55
Po téměř patnácti letech mě ten můj mysliveček konečně vyvezl. Bylo půl desáté večer, když se mě zeptal, jestli s ním chci jet do lesa. Kolik let jsem ho prosila a marně. Zatímco jsem se rychle oblékala, hlavou se mi prokusoval červíček zvědavosti. Proč mě najednou bere s sebou do lesa?! Jen co jsem naskočila do auta, zaútočila jsem otázkou: " Tys něco provedl?" Nechápavě se na mě podíval a řekl, že ne. Potom se usmál a nastartoval auto a ve mě vzrušení z neznáma.

Když jsme dorazili na místo, natěšeně jsem vyskočila z auta. Bořek otevřel kufr u auta a začal z něj vyndavat věci. Chtěla jsem promluvit a v tom mě Bořek zarazil gestem, že musím být potichu. Nehlasně jsem řekla "promiň" a zatvářila se provinile. Bořek se ověsil šmírovacíma aparátama, zamkl auto a vydal se zarostlou cestou do mírného kopce. Následovala jsem ho a během chvilky mi došlo, že není zvyklý mít v lese společnost, natož ženskou. Já sama chodím rychle, ale tohle už hraničilo s během. Hrdinsky jsem se ho držela, co mi nohy stačily. Po pár metrech rychlochůze, odbočil Bořek mezi stromy. Klasický "gentleman" by mi podržel větve, abych mohla projít, ale ten můj myslivec samotář, mě nechal, abych se mezi nimi prodírala. Nejen, že jsem byla zadýchaná jako po maratonu, ale ještě mi hlavou šrotovalo, jestli vůbec vylezu na posed.....

Proč se mi nezdá erotika???!!!

19. června 2016 v 21:37
Tak jsem zase pobavila kolegyňky v práci, když jsem jim vyprávěla svůj sen. Nevím, jak můj mozek pracuje, že mi promítá takové blbiny. Nebo spíš, co jsem mu udělala, že mě tak trestá. Proč se mi nemůže zdát třeba něco erotického?

Sen začal úplně normálně. Byla jsem v práci.... pro připomenutí - dělám ve velkoobchodu s papírenským zbožím. V uličce mezi regály stál mužský zákazník a ptá se mě: "Můžu se tady vykakat?" Ukázala jsem na bílé dveře nacházející se na konci místnosti. Zákazník mě ujistil, že je potřebovat nebude a k mému údivu si ukázal prstem na obrovský pupínek, který se mu vyjímal na čele. Ani jsem nestačila zareagovat a hlavně se divit. Onen mužský dobytek si pupínek zmáčkl a z něj padal ...jak to slušně napsat.. bobek za bobkem. Koukala jsem jak ten hnus padá na zem. Dobytek mě ujistil, že to po sobě všechno sebere. Jestli to udělal, to fakt nevím, protože jsem se probudila. Naštěstí!

Když jsem holkám sen dovyprávěla a dostatečně je pobavila, prohlásila jsem, že nechápu, jak se mi taková kravina mohla zdát. Monča na to zřejmě přišla. Občas se objeví zákazník, který má v hlavě nasr....! A já si to zřejmě promítla do snu. Mrkající


Keškulína.

5. května 2016 v 21:32
Ještě nedávno jsem neměla ani páru o tom, co je to "geocaching". Jen jsem u neteře Karolínky a jejího přítele Vaška zaslechla něco o "keškách". I když mnou zvědavost cloumala, nechtěla jsem vypadat jako totální blbka. Nezeptala jsem se proto omladiny, ale vlítla na net. Informace dobrý, ale nějak jsem si to pořád neuměla představit.
Před měsícem se mi zadařilo. Karolínka s Vaškem přijeli na víkend. Domluvili jsme se, že v sobotním odpoledni zapátráme po keškách. Už první keška byl velký problém. Mobilní appka nás honila kolem rybníka. Patnáct metrů tam, padesát sem, na jih a na sever... Ještě chvíli a kopali jsme tunel. Karolínka začala soptit, že se na to vykašle, že appka je blbá a keška v nedohlednu. Povzbuzovala jsem ji, chtěla jsem tu kešku najít. Byla by moje první. Vašek znovu zapátral v mobilu. Potom trochu se smíchem v hlase zavolal na Karolínku, ať se svlékne do spodního prádla a vleze do vody, že keška je na ostrůvku uprostřed rybníka. Keška se tam opravdu nachází. Poslední záznamy v appce byly někdy z února, kdy rybník zamrzl a bylo možno po něm na ostrůvek přejít. Bylo mi to líto, ale ještě jedna šance tu byla. Nabrali jsme směr "zimní stadion", přesněji autobusová zastávka, která se u něj nachází. Přišli jsme na místo a Vašek nám oznámil, že keška je v levém dolním rohu. Vrhli jsme se na všechny levé dolní rohy a plazili se po kovové konstrukci jako úchyláci. Já jsem došla tak daleko, že jsem strčila dva prsty do hadice, která funguje jako okap. Když jsem prsty vytáhla, měly barvu jako kdybych prováděla anální vyšetření. Po výkřiku "fuuuuj" jsem procedila mezi zuby, že tam keška není a že by byla sranda, kdyby byla na zastávce na protější straně. Oba hledači zpozorněli. Vašek vytáhl mobil a znovu spustil appku. Měla jsem pravdu, keška je na zastávce přes silnici. Přeběhli jsme přechod a opět začalo osahávání zastávky. Nedobrota Vašek ponoukal Karolínku, at zaloví v odpadkovém koši. Já už jsem nic neosahávala, jen jsem prohlížela. Zřejmě mám detektivní nadání, protože jsem si všimla jedné maličkosti a to doslova. Kovové části zastávky jsou k sobě připojeny silnými šrouby a v levém dolním rohu šroub nebyl, i když zespoda bylo něco jako matice. Sáhla jsem na to a v ruce se mi objevilo něco miniaturního, moje první keška. Hurá! Už jsem taky keškulína!



Prsaté těsto.

22. dubna 2016 v 22:07
Minulý pátek jsem v práci snad celé dopoledne mluvila o tom, že se o víkendu dám do pečení. Nakonec jsem to nevydržela a jakmile jsem po druhé hodině odpolední dorazila domů, vrhla jsem se do kuchyně a včelka Mája by proti mě byla břídilka, protože jsem po kuchyni poletovala rychlostí blesku a vše mi šlo pěkně od ruky. Zatímco se kvásek kvasil, připravila jsem si ostatní ingredience.
A pak nastal ten vytoužený okamžik. Boj o to, jestli vyhraje těsto nebo já. Musím se pochválit, těsto bylo poraženo a s láskou uhněteno. Nevím, jestli to bylo droždím nebo mou šikovností ( k té se samozřejmě přikláním), těsto mi přibývalo před očima. Chtěla jsem se pochválit kolegyni Radce a poslala jí fotku své šikovnosti. Za chvíli mi přišla reakce: "myslela jsem, že je to tvý prso".


No... Měla holka pravdu. Skoro... Bradavka tam ale chybí! Když jsem potom vytvořila z toho prsatýho těsta čtverečky, naplnila je mákem, vytvarovala rohlíčky a upekla, byla to neskutečná dobrota.


Kam dál